4. zápis

 Odjezd a začátek roku

Odjezd

Byl den odjezdu. Uniformu, kterou si pak na sebe vezmu, jsem již měla nachystanou, ale že součástí měla hodně! Ne jen boty, ponožky, kalhoty a košili, ale ještě k tomu svetr, tedy spíše vestu, hábit a kravatu! Jak mám jako vědět jak se váže kravata? Taková ta kulička.. no, nějak jsem to uvázala, byl to spíše hranatý divný obdélník, než nějaký trojúhelník, jak míval otec. Těším se, až aktuálně šedé detaily budou obarvené nějakou barvou.. ale nevím, jestli zelenou po tátovi, nebo modrou po mámě? 

Do Zmijozelu se hodím asi víc, tak uvidíme...

Vlak

Doběhla jsem na nádraží s opravdu malým předstihem.. spíše to byl dostih. Naskočila jsem do vlaku a zrovna se rozjížděl. Několik minutek jsem zůstala u pak již zavřených dveřích a vydýchávala ten šílený běh na vlak. Ani si nepamatuji svůj první průchod skrz zeď na nádraží.. to ale nebude asi nijak zvláštní po čase.

Po chvilce jsem se vydala hledat někoho známého ve vlaku. Prošla jsem jej skoro celý a po cestě potkala průvodčího, který prodával Denního věštce... byla to snad jeho vedlejší brigádka? Tři srpce jsem mu tedy dala a získala svůj vlastní výtisk. Pak jsem šla hledat dál, ale naštěstí o kupé vedle jsem našla ty, co jsem hledala.

Zapadla jsem do kupéčka s rychlým pozdravem a otevřela noviny. Asi třetí článek byl o té ztrace-

Strašlivá smrt bradavické studentky. Hlavním podezřelým je mudla.

Jak tohle mohli kouzelníci dopustit? Jak.. proč. Jak tenhle výtisk mohli vůbec prodat mi? Jedenáctileté dívce, když je tam takové téma? Jsou vůbec normální? Taky ten, kdo ty články řadil za sebe asi moc rozumu nepobral. Na jednu stránku dát podezření, že vrahem je mudla.. a na druhou reklamu na prodej domů v mudlovsko-kouzelnické vesnici? To jim reklamu moc neudělá...

Jakmile vlak zastavil, všichni jsme s opravdovou nelibostí vylezli do extrémního deště. To by nebylo tak špatné, kdybychom nemuseli stát asi půl hodiny venku, na tom dešti, bez deštníku.. poslouchat monolog nějaké paní.. a moknout a mrznout!

Cesta lodičkami

Opravdu nevím, koho napadlo, že prváci i v dešti pojedou na Hrad lodičkami! Ty lodě vypadaly opravdu jako z jiného století a upřímně jsem se ani nedivila, když v půlce cesty do nich začalo zatékat. Kymácely se z jedné strany na druhou, začaly nabírat vodu, k tomu samotná bouřka opravdu nepřispívala k příjemné cestě lodičkami. Jestli se mě někdo za pár let bude ptát, co v prváku bylo na cestě nejlepší... 

Tohle to nebude!

Když jsme vystoupili, většina to zvládla v pořádku, až na jednoho spolužáka. Ten si řekl, že bude skvělý nápad se již promočený od deště promočit kompletně a jít si zaplavat.

Zařazování & Hostina

Když jsme došli do hradu, přivítala nás zástupkyně ředitele (taky moje kolejní!). Byla milá, alespoň v ten čas, a zakouzlila na nás nějaké sušící a hřejivé kouzlo. Alespoň to nás trochu usušilo a rozveselilo. Hned bylo tepleji.

Po krátkém představení koleje nás zavedla do samotné Velké síně. Byla úžasná, obrovská a kdyby venku nepršelo, tak i obloha by šla vidět tím stropem! Výzdoba byla smuteční. Všude černá barva, kvůli té ztracené studentky. I tak to ale bylo nádherné.

V síni jsem viděla několik studentů, které jsem znala od vidění z Děravého kotle. Od některých jsem znala i jména. Postupně nás volali na stoličku pod klobouk, kvůli zařazení. Byla jsem asi druhá v řadě, neseděla jsem tam ani minutu a už jsem slyšela ZMIJOZEL. Ani  nevím, co se dělo pak, jen to, že jsem seděla u stolu, ostatní spolužáky zařadili, a ředitelka školy měla proslov. (Nezmínila nic o tom, že bychom neměli někam chodit!) a pak se tam objevilo jídlo. Tolik jídla jsem snad v životě neviděla. Po tak dlouhé cestě jsem však myslela pouze na pití. Což je trochu ironie, když celou dobu pršelo. Zamířila jsem tedy hned k nádobám na pití a tam si všimla, že do zmijozelu byla zařazena taky má spolubydlící z Děravého kotle - Blanchefleur (je to opravdové jméno a ano, je fakt hrozné!)

Po rychlém pozdravení mi představila našeho spolužáka. Sebastian, vypadal mile a na oblečení měl připnutou tu růžičku z Regimentu. Ovšem, že se k nim hlásil. Sebastian nevypadal, že by mu místní jídlo chutnalo, prý se nedá jíst, ale že nás vezme někam, kde to bude mnohem lepší. O pár minut později jsme vyrazili.

Druhá nelegální hostina

Prošli jsme někam do podzemí hradu, přes asi tři nebo čtyři schodiště. Byla jsem úplně ztracená! Nakonec jsme ale došli ke zdi, na které byl obraz. Prý máme hned poté, co se zeď otevře, jít rychle za ním. Něco na obraze udělal a náhle? Byla zeď pryč. Místo ní se objevilo schodiště někam ještě hlouběji. Byla tam poměrně tma, ale i tak jsem vešla. Zeď se za mnou zavřela a Blanchefleur zůstala za mnou venku.

Byli jsme v kuchyni? Nebylo to tam špatné, ale trochu chudé. Čekala bych, že odtamtud půjde vůně čerstvě uvařeného jídla, nějaké hlasy skřítků, kteří jej připravovali, ale opak byl pravdou. Byla tichá, tmavá, a jen s pár kousky jídla.

Sušenky mají ale naprosto vynikající!

Už jsme se skoro chystali vrátit se nahoru pro Blanchefleur, když jsme zaslechly otevírání se zdi nahoře. Skoro jsme se nestačili ani pohnout a už tam byl někdo další. Prefekt. Zmijozelský prefekt. Prý, že kuchyně je zakázaná a že tam nemáme co dělat. Nejspíše z toho bude problém. Vykázal nás ven a nasměroval nás směrem ke koleji.

Kolej a první problémy

Po příchodu na naprosto úžasnou kolej (má odstíny zelené a různé další detaily v kolejních barvách; a vůbec to nevypadá špatně) nás již čekali spolužáci a kolejní. Nevypadali zrovna nadšeně a tahle předtucha se také o chviličku později potvrdila.

Sebastian Holders

Vivien LaMalet - Kolejní ředitelka

James Parker - Zástupce Kolejní ředitelky

Blanche se ještě ptala, jestli se úmrtí studentů dějí nějak často, vypadala asi tak vyděšeně, jako jsem se já cítila. Ne však ze stejných důvodů. Zástupce kolejní si to tak ale ani nevyložil a hned se choval, jakoby jej vyrušila. Přeskočil většinu důležitých informací a vrhnul se na mě s Blanche a Sebastianem.

Jelikož byl Seb nejstarší, tak asi začal u něj. Chudák.. muset uklízet školní záchody kartáčkem? Kvůli toho, že.. nevěřil jídlu ve Velké síni? To se mi zdá trochu kruté. K tomu ještě přišel o 15 celých kolejních bodů. Blanche ubrali také stejný počet bodů, dokonce ji vyhrožovali návštěvou ředitelky a možným vyloučením. V prvním dni vyhrožovat vyloučení, když nám ani neřekli, že je něco zakázané

V průběhu toho jsem se snažila moc nevyčnívat, nějak tak to říkal táta, že když se něco stane, nejlepší tam vůbec nebýt a nebo se alespoň snažit moc nebýt vidět. Skoro by mi to vyšlo, kdyby se jedna spolužačka přímo nezachovala jako podrazačka a nepřipomněla to kolejním. Naštěstí, to mé předešlé chování alespoň trochu zabralo, takže jsem vyvázla pouze s nutností si přečíst kolejní řád

Pokoje

Po vyřčení trestů si nás vzala paní kolejní na přiřazení pokojů. Nevypadala zrovna nadšeně, že jediné dvě prvačky, které letos získala, již v prvních hodinách připravily její... - vlastně naši kolej - o body. Pokoje vypadají opravdu krásně, jako vlastně celá kolejní místnost. Z pokojů však máme výhled do hlubin jezera a to je opravdu krásný pohled třeba na usnutí. 

Jen doufám, že se tam nebude prohánět nějaká jezerní příšera!

Po ubytování jsem ještě zamířila vysvobodit svůj kufr z truhly na kufry a pro sovu. Zinek je teď krásně umístěný na bidýlku, které mám u stolu. Blanche se podařilo nestihnout nákupy, takže nemá skoro nic, proto jsme zamířily jí vše hned objednat u truhličky, na kterou nám poukázala kolejní.

Průzkum kolejní místnosti a problémy v ní

Po příchodu zpět do společenské místnosti nás ještě zastavil Sebastian. Snad chtěl probrat, co se to stalo před několika desítkami minut, ale vyrušila nás další zmije. Sebastian ji myslím řekl Mio. Už jen to jméno zní trochu slizce. Byla jsem opravdu zmatená z té situace, co se tam děla. Ti dva se nejspíše nemají rádi a Mia se nás před Sebem snažila varovat? Co vůbec prováděl, že ho většina kolejní místnosti nemá moc v lásce? A co Mia vůbec provedla, že si to pak s sebou nesla skrz celé studium?

Po jejím odchodu si nás odchytla ještě naše prefektka. Na obarvení hábitů, ty mám asi tři, tak jsem si říkala, že dojdu rovnou pro všechny, na to však hned, že je lepší mít jeden černý. Po otázce proč se stalo něco opravdu bizarního. 

Susan Dragonmind: Má smysl.. třeba když tě někdo náhodou najde ve stokách polosežranýho krysama..

Cože?! To se tady někdy stalo? Pořád to ale nedává žádný smysl.. nač by mi ve stokách byl platný černý hábit? Co je s tímhle hradem u Merlina špatně!

Susan nás naštěstí hned poté opustila, Seb se také rozloučil, proto jsme s B pokračovaly v průzkumu kolejní místnosti. Máme vlastní knihovnu a dokonce soubojové pódium! Jestli mě nevyhodí, asi na těch dvou místech budu trávit hodně času. Tím jsme však dokončily průzkum naší kolejní místnosti a když jsme se chtěly vrátit na pokoj, zastavil nás další z koleje. Myslím, že jsem ho viděla před odjezdem ještě v Děravém kotli.. tam teda vypadal milejší.

Hned se vrhnul na B, sice trochu vyrušovala v koleji, ale.. v podstatě toho tolik neudělala. Jen je prostě moc výrazná a taky jí asi nedošlo, že je to nyní i naše kolej a s tou by se mělo podvádět pouze tak, ať jí moc neublížíme.

Což ale se spolužáky, co nás nabonzují bude o hodně těžší než se zdá...

Vyrazila jsem hned za Blanche, po cestě jsem ale nezapomněla přibrat školní řád na večerní čtení.

Večerní čtení školního řádu

Po posledním příchodu na pokoj a rychlém vybalení věcí jsem se zkusila Blanchefleur trochu uklidnit. Tohle mi nikdy nešlo, tak jsem to vzala plně prakticky a zkusila jí rozesmát tím, že bych ve školním řádu našla nějaké absurdnosti. Polštářek, který jsem našla v uvítacím dárku, jsem si dala na zem a tam se pustila do čtení. Blanche to naštěstí brala jako pozvánku k povídání si a přidala se ke mně.

První naprostá šílenost, která mi padla do oka, byla zmínka o knihách v knihovně. Prý, že pokud se vrátí příliš pozdě, tak je možné, že vybouchnou. Knihy, co vybuchují? To nezní moc bezpečné na práci. Naštěstí to Blanchefleur rozesmálo a tím se mi podařilo začít i další rozhovor. V průběhu něj jsme stále procházely školní řád a nakonec se i rozhodly, že si uděláme odškrtávač na školní tresty, které za studium nachytáme.

A takový byl můj první den v Bradavicích,