2. zápis

Příčná ulice a zmizení studentky.

Londýn

Další dny v Londýně byly poměrně klidné, strávila jsem je prozkoumáváním okolí. Našla jsem poměrně dobrou pizzerii a v její blízkosti i takové menší hřiště. Je na něm klid, takže asi tam budu trávit těch pár dní zbývajících do odjezdu. Asi třetí den po příjezdu se měla otevřít oficiálně banka i pro nás, prváky, bylo tedy v plánu jít dřív spát a následně být první na řadě, abych měla dostatek času na nákupy na Příčné. Někde se ale stala chyba.

Ještě hodně pozdě jsem byla stále v Kotli. Bavila se s Lizzie, kterou jsem ten den potkala, a nějakým druhákem.. myslím, že se jmenoval Will? Je to sice Nebelvír, ale je lepší mít známé i z dalších kolejí, alespoň to mi říkal před odjezdem otec.

V tuto pozdní hodinu se náhle zapnulo rádio. Ano, kouzelnické rádio a zapíná se samo, to je přece normální, no ne?

"Mimořádné hlášení rádia Fénix. Studentka Bradavic se pohřešuje."

Hlášení nebylo moc dlouhé, ale na ostatních obyvatelích Děravého kotle bylo vidět, že je vyděsilo. Asi ji znali.

 
Při jejím popise jsem si vzpomněla na tu neznámou starší studentku, kterou jsem před pár dny viděla v Děravém kotli. Byla to ona? Kdo to tedy byl s ní, když se nyní pohřešuje? To, že jsem jí zahlédla, asi vyšetřování nijak nepomůže. Navíc, je mi jen jedenáct. Nikdo by mne nebral vážně. Mohu to maximálně zkusit vyšetřit, ale i kdybych něco našla, nebudou mi dospělí věřit.

Příčná ulice

Po včerejším nečekaném a nemilém hlášení se i přesto otevřel vstup do Příčné ulice. I když jsem i přes předchozí ponocování vstala brzo, do banky jsem nedorazila jako první. Už tam byli dva další spolužáci. Nejsem si jistá, jestli jsme se představovali, ale z naší krátké konverzace jsme zjistili, že všichni chceme do Zmijozelu. O jednom z nich vážně pochybuji, že se tam dostane, ale uvidíme.

Asi po hodině se dostavil i skřet. Jeho první otázka byla, jestli máme poukaz. Neměla jsem, ale měla jsem klíček, tak jsem doufala, že alespoň ten stačí.

Stačil. Vybral peníze z mého trezoru, počítal je asi třikrát, ale říkal, že spěchá.. moc to tak však nevypadalo. Získala jsem nějakých 141 galeonů, 23 srpců a 54 svrčků. To není špatné na začátek.

Mou první zastávkou byly Ollivanderovy hůlky. Prý rodinný podnik. Velký černý dům, však vnitřek byl příjemný. Vůně dřeva. Vyzkoušela jsem tam asi dvě nebo tři hůlky, než mi nakonec padla ta má. Dřevo z buku, patnácti palcová, s jádrem z pera fénixe. Co mi táta říkal, fénix je prý nejlepší na obranu proti černé magii.
Dalším obchodem bylo knihkupectví. I když jsem v dopise měla napsané, že potřebuji čtyři knihy, koupila jsem nakonec jen lektvary. Tam opravdu nechci žádné poznámky od ostatních. Ty ostatní si snad budu moci půjčit v knihovně.

Pak jsem zamířila za oblečením, jelikož kufr jsem měla již z domu, nemusela jsem proto kupovat další. Aktuálně u oblečení neměli moc velký výběr, jelikož jim zrovna došla objednávka na tunu školních uniforem, skončila jsem tedy pouze s ní. Nejsou to špatné uniformy, jen bude zvláštní je nosit, když doma jsem mohla mít cokoliv, co jsem chtěla.

Poslední zastávkou toho dne byly přísady na lektvary a samotné jejich pomůcky. Rychle utracených 12 galeonů a bylo po nákupech.

Opravdu nevím, jak se mi to povedlo, ale zbývá mi ještě asi 70 galeonů, takže si možná koupím sovu.

Nákupy to však nekončí. Při chůzi zpátky do Děravého kotle mě zastavil jeden spolužák. Byl ztracen, nevěděl ani kde koupit kufr. A prý jestli mu nepomohu.. to je přece jasné, ne? Pomohu, ale ne jen tak pro nic za nic. Tu pomoc si bude muset následně nějak vyžehlit.

To zase ale někdy jindy,